Ve čtvrtek 28. 5. se v Mateřské škole, Speciální základní škole a Praktické škole, Hradec Králové uskutečnil turnaj v Bocce, pod názvem „Hradecké koulení 2025“. Nabídka zúčastnit se tohoto turnaje nemohla zůstat nevyslyšena, a tak jsme se začali na tuto událost připravovat. Díky tomu, že máme ve škole sadu na hraní Boccii bylo možné trénovat v tělocvičně za každého počasí. Z mnoha zájemců o tento turnaj byli nakonec vybráni čtyři žáci, kteří se jako tým „V Broumově na červenou“ vydali hrdě reprezentovat naši školu.
Vzhledem k tomu, že turnaj začínal již v devět hodin, museli jsme vyrážet v šest z Broumova, ale to nám nevadilo, protože jsme se moc těšili. Hned po příjezdu proběhl zápis účastníků, vyplnění patřičných dokumentů, každý obdržel lahev vody se sušenkou a hurá do šatny, do školních dresů.
Po společném zahájení a představení všech zúčastněných, již mohl turnaj začít. My jsme startovali až později, tak byl prostor na návštěvu doprovodného programu, kterým bylo pět sportovních workshopů, za jejichž splnění každý získal náramek s obrázkem daného stanoviště.
Jako první jsme zavítali na ten zaměřený na Bocciu. I když se hrálo, pro žáky netradičně, v sedě, nečinila jim hra žádný problém a celkem rychle si s touto situací poradili, za což obdrželi zmíněný náramek. Když jsme pak nastoupili k prvnímu zápasu, byli žáci hezky rozehraní a připravení na sportovní zápolení. Hra to byla vyrovnaná, ale jak to bývá, vyhrát může jen jeden a bohužel pro nás, se štěstí přiklonilo na soupeřovu stranu. Prohru jsme hodili za hlavu a pokračovali v prozkoumávání dalších sportů.
Čekala nás totiž návštěva u trochu bojovnějšího sportu, kterým bylo Brazilské jiu-jitsu. Po krátkém představení a předvedení si mohla sama děvčata vyzkoušet, jak se úspěšně bránit před útokem silnějšího protivníka. Jelikož jsme měli ještě trochu času, absolvovali jsme také workshop Paravoltiže, tedy gymnastiky na koni. Jelikož nebylo, z pochopitelných důvodů, do tělocvičny možné zavést živého koně, posloužil nám na ukázku trenažér koně v životní velikosti. Je pravda, že už jen dostat se na jeho hřbet byl zážitek a co teprve bez držení, za pohybu, provádět různé gymnastické prvky. Všichni přítomní „paravoltižáci“ májí náš obrovský obdiv a medaile, které jsme mohli na tomto stanovišti vidět naznačovali, že se nejedná o žádné amatéry.
Sotva jsme se stačili vzpamatovat z tohoto zážitku, čekal nás další zápas. Nebe se zatáhlo a už už to vypadalo, že bude počasí proti nám a začne pršet, ale voda naštěstí zůstala ještě v mracích. Druhý zápas jsme začali nadějně a ujali se vedení, ale následný šťastný odraz nás posunul mimo body a do vedení šel soupeř. Bohužel, náskok jsme již nedohnali a i tento vyrovnaný zápas dopadl ve prospěch soupeře. Turnaj pokračoval a my čekali na posledního soupeře ve hře o sedmé místo.
Čas jsme využili k návštěvě posledních dvou workshopových stanovišť, zaměřených na sporty původem z Japonska. Čekal nás totiž stolní tenis a Karate. I když je každý z těchto sportů jiný, přesto je spojuje nutnost absolutní koncentrace, čtení soupeře a promyšlená taktika ve spojení s precizním provedením. Více času jsme strávili u druhého zmíněného, kde si každý mohl zkusit kopy, údery, chvaty a dokonce také některé pomůcky v podobě tyčí a nunchaků, vše pod dohledem zkušených trenérů. Venku se rozpršelo a my šli na poslední náš zápas. I přes nepřízeň počasí jsme byli odhodlaní zabojovat a opravdu jsme se prali jako lvi. Zápas byl jako na houpačce a skončil remízou ve vítězstvích, ale soupeř měl o jeden bod více, a tak jsme byli opět ti, kteří odcházeli poraženi.
Ještě jsme na chvíli zavítali do prostoru vyhrazeným pro karate a již se připravoval závěrečný ceremoniál s předáváním medailí a dalších cen. Každý tým obdržel diplom za účast a jednotliví členové také medaili. Následovalo společné focení, poděkování organizátorů a mohli jsme vyrazit domů. Po náročném dni nás čekala dlouhá cesta a tak jsme byli celkem rádi, že nikde nemusíme přestupovat a někteří využili čas k odpočinu a nabrání sil.
Všem zúčastněným se tato sportovní akce moc líbila, velmi si jí užili a těší se na příští rok, kdy jistě opět vyrazí, pokusit se získat cenné kovy v této krásné, i když nevyzpytatelné hře.
Mgr. Lukáš Rabas
